neděle 31. prosince 2017

Píseň zimy

Bohužel není všechno zlato, co se třpytí. Na Píseň zimy jsem si dlouho brousila zoubky. Kdo by také ne. Jen se na tu knížku podívejte - skvělá obálka, chytlavý název, všechno jednoduše vyvolává ten pocit, že půjde o další skvělou fantasy knihu. Jenže to má také své mouchy. Hodně much. Úplně hejno much. Ale pořád tu máme tu skrásnou obálku. Aspoň je na co koukat.

Musím uznat, že si autorka vybrala vskutku moc zajímavé téma a na něm vystavěla svůj tajuplný svět. Nepamatuji si, že bych někdy něco podobného četla. Tím největším plusem je z mého pohledu navíc zasazení fanasy příběhu do skutečného světa. Je o převyprávění příběhu s názvem Král duchů neboli Erlkönig, který se odehrává kdesi v Německu (pokud se nepletu). Setkáváme se s Liesel a její sestrou kathe. Jak už to tak bývá, jedna je sestra je krásná a opěvované a ta druhá stojí jaksi v koutě. Za to má vášen pro hudbu a umí s ní divy. 

Jednoho dne její sestra ochutná doslova zakázané ovoce skřítků a dostává se tak do jejich světa. Liesel brzy zjišťuje, že za to může právě tajuplný král skřítků, před kterým ji její babička varovala. Kdo ale mohl tušit, že je Král důchů skutečný? Liesel se tak vydává svou jedinou sestru zachránit. Jak by někdo řekl "magic always comes with a price". I v toto případě je zde malý háček. Za to, že bude Kathe propuštěna, žádá král skřítku samotnou Liesel - musí se stát jeho ženou. 


Ačkoliv se mi moc líbila lyričnost celé knihy, tak nic jiného asi pochválit bohužel nemohu. Od samého začátku jsem doufala, že to celé všechno rychle skončí, protože takovou blbost jsem fakt nečekala. Nejen, že by si postavy zasloužily, aby se jim trochu rozsvítilo v hlavě, ale ani vývoj děje nestál za nic. Obvykle se najde postava, kterou si alespoň trochu oblíbím, ale tady? Ani jedna. Buď mi byly všechny nesmírně nesympatické (Kathe) nebo byly až nepochopitelně naivní (Liesel). A král skřítků? Ne, děkuji. 


Vážně se během pár stránek celá kniha změnila z "musím zachránit svou sestru ze spár toho monstra" na "on vlastně není tak špatný a tak ho neopustím"? Lalala. Vážně? Někdy to v knihách funguje, ale tady to prostě nevyšlo. Za prvné, vůbec to nepůsobilo uvěřitelně a za druhé, autorka mohla vše alespoň trochu zpomalit. 

Myslím si, že k mému znelíbení Písně zimy dost připěl autorčit styl psaní. Opravdu hodně mi připomínal knihy A. G. Howardové, především Krverůž. Tu jsem nedala ani do poloviny. U těchto knihy mě obecně mrzí, že ačkoliv si autorky pro své příběhy vybraly opravdu moc zajímavé a relativně málo použité příběhy jako svou inspiraci, ve výsledku z toho udělaly něco neskutečně otravného a zcela naivního. Bohužel tak nejsem ten správný čtenář pro tento specifický typ knih a asi nikdy nebudu. 

I když mne jen ze zvědavosti zajímá, co se z toho vyklube v další knize, tak to asi zcela jistě vzdám a dál číst nebudu. Mrzí mne, že to nakonec nevyšlo, ale jak se říká, krásná obálka není zárukou dobrého příběhu. Doufám jen, že tu je někdo, komu se právě tento příběh nadmíru líbil a zamiloval si ho. 

Má díky patří nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzního výtisku.

Related Articles

2 komentáře:

  1. Moc pěkně napsaná recenze a fotka :) Knihu mám doma a chystám se na ni. Doufám, že to nebude úplné zklamání :)

    OdpovědětVymazat