pondělí 9. dubna 2012

Article 5


Každá kniha jakéhokoliv žánru má něco společného – hlavní hrdina či hrdinka většinou vybočuje ze společnosti, je v něčem odlišný a proti něčemu (společnosti, skupině) stojí a bojuje. Dystopické knihy navíc slibují ještě více – doslova podívanou. Nečetla jsem ještě tolik dystopií, abych měla všeobecný přehled, ale ne vždy se jedná o takové vykreslení budoucího života tady na planetě, které by mě donutilo říct wow. U Article 5 to šlo i několikrát.

Ze začátku ovšem ne. Prvních přibližně padesát stránek jsem měla pocit, že jsem zvolila špatnou knihu, jelikož jsem se nedokázala začíst a nepřišlo mi to vůbec zajímavé. Říkala jsem si ale: nemůžu soudit celou knihu jen po pár stránkách, a tak jsem četla dál a dál, což se mi vyplatilo. Příběh se pak začal krásně rozvíjet a poutat mojí pozornost tak, že se nešlo od knihy odvrátit hlavu.

S knihou se ocitáme v Americe, ale ne v té, kterou známe teď. Lidská práva a svobody se velmi zúžily a některé prakticky zanikly. Ti, kteří se postaví systému, i kdyby jen trochu, jsou zatčeni a ne vždy se vrátí zpět do svého normálního života. Striktně jsou dodržovány drsná morální ustanovení, která přesně nařizují podobu rodiny, víru v jakou mají všichni věřit, nebo třeba zakazují prodej či jinou distribuci tiskovin či jiných médii.

Ember Miller se vždy snažila působit nenápadně a nedostat sebe a svou matku do velkých problému, ale vše se mění ve chvíli, kdy má být její matka zatčena. Díky svému odporování proti zatčení své matky, je použit důvod porušení článku 5, který pojednává o tom, že právoplatnými občany USA se stávají děti, které byly počaty sezdaným párem, a který stačí na to, aby mohli zatknout i Ember.  Už tak složitý život Ember se začíná rychle komplikovat a stávat se doslova peklem. Jediné po čem Ember touží je najít svou matku zdravou a živou. Proto se vydává na útěk, na kterém jsem o každou minutu.

Kdybych měla knihu popsat jedním slovem, bylo by to akční. Akčnost ji totiž opravdu nechybí.

Četla jsem poměrně dost recenzí na Article 5 a ne vždy se jednalo o pochvalné názory. Některé, třeba říkají, že postavy jsou nepropracované. S tím tedy opravdu nesouhlasím. S Ember jsem se místy dokázala ztotožnit a chápala jsem její rozhodnutí a jednání, i když párkrát jsem s ní nesouhlasila. Nedá se říct, že je to taková pravá hrdinka, to ani ne, ona je spíš jen takový prostředník toho, všeho, co se kolem ní děje. Za pravého hrdinu knihy považuji spíše Chace. Bez něj by totiž Ember moc dlouho na živu nevydržela. To on se o ni staral, ochraňoval ji a snažil se ji dostat do bezpečí.

Jejich vztah byl na počátku skoro na bodu mrazu. Ember ho vlastně považuje za zrádce, jelikož spolu sdílejí minulost a pak se najednou po dlouhé době Chace objevil jako jeden z těch, kdo jí zatýkali. Už to nebyl ten starý Chace, ale nový nedosažitelný Chace.

Nebyla by to dystopie, kdyby se z hlavní hrdinky stala ještě lepší a hlavně odvážnější dívka. Život se s ni nikdy život nepáral, ale ona vše dále snášela a doufala, že se to zlepší. Každého ale život naučí a tak se na konci knihy setkáváme s vyspělejší a odhodlanější Ember, která podle mne také touží po pomstě.

I přesto, že je kniha psaná naprosto obyčejným způsobem, je na ni něco velmi zvláštního a tajemného, co si své čtenáře drží pěkně těsně u knihy a nepustí. Místy se objevují také takové vzpomínky z doby, kdy bylo mezi Ember a Chacem vše v naprostém pořádku a byli šťastní.

 Autorka si krásně dokáže hrát se čtenáři. Dokáže dokonale střídat akční a romantické scény a tak lákat čtenáře číst dál. Kristen Simmons vytvořila poutavý, drsný, krutý a ohromující budoucí svět a cestu mladé dívky za svobodou a také láskou.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Tor teen.

Related Articles

2 komentáře:

  1. Tuto knížku bych strašně moc chtěla!!

    OdpovědětVymazat
  2. Jsem strašně moc ráda, že se ti líbila! ;)

    OdpovědětVymazat